Historie

Počátky kopané v Kněžpoli spadají až do roku 1927, kdy byl z popudu Františka Kašného založen sportovní klub pěstující kopanou.. Za hřiště sloužila louka v Uličce a obecní pozemky na Markově. Byla to pouze utkání klukovská, kdy hrál kdo přišel na Markov bez ohledu na počet protihráčů. V té době bylo v Kněžpoli hodně studentů na gymnáziu v Uherském Hradišti a ti odtud přenesli fotbal k nám a položili tak základ k pozdější organizované kopané v obci.

Od roku 1928 začaly poskrovnu zápasy mezi jednotlivými obcemi, ovšem bez registračních průkazů a rozhodčích. Docházelo tak často k různým nepřístojnostem. Kněžpolští hráli zápas s Jarošovem a pískal rozhodčí Janečka ze Spytihněvi. Branky tvořily na zemi položené klobouky. Hráč Jarošova střílel na branku a trefil klobouk a sudí odpískal gól a to neměl dělat. Domácí hráči se s jeho verdiktem nechtěli smířit, a tak začalla hádka, strkanice. V jednu chvíli se podařilo sudímu vysmeknout se sevření, sebral kalhoty a utíkal směrem k lesu směr Spytihněv. Samozřejmě, že se utkání nedohrálo.

Nebyla to tehdy organizovaná soutěž. Soupeři přicházeli zcela náhodně a také výběr soupeřů byl omezen  na sousední Jarošov, Mařatice a hrávali jsme i s Uherským Ostrohem. Organizovaná kopaná se hrála v Uherském Hradišti, Starém Městě a Uherském Ostrohu. S těmito soupeři jsme se nemohli ještě měřit. Potom asi za dva roky se přihlásil k řádné registraci Jarošov a to v roce 1930 a u nás a v Mařaticích se začaly vyřizovat stanovy a registrace hráčů během roku 1931 a začalo se vážně uvažovat o organizované kopané. Veškeré formality pak byly také v průběhu tohoto roku vyřízeny.

K utvoření řádného registrovaného klubu došlo 26. dubna 1932. Prvním předsedou se stal Antonín Lapčík (Slováček), pokladníkem Vojtěch Pavlík čp.144, jednatelem František Kašný čp.169 a členy výboru Omelka Fabián, Josef Procházka, a František Lapčík učitel. Lajnovalo se zadarmo a nejčastěji tuto práci vykonával Vojtěch Pavlík. Dresy si prali hráči sami doma a když některý nehrál, předával je náhradníkovi. Peníze na první vybavení půjčil předseda (1100 Kč) a Josef Jakšík (900 Kč). Jelikož ještě nějaké peníze zůstaly, tak byly pořízeny lávky na sezení.

Na úhradu nákladů se pořádaly výlety a tancovačky a to hned po zápase. Na hřiště se šlo s hudbou od hospody u Čudů a také na hřišti musely být muzikanti ve střehu, neboť po každém gólu (domácích i hostů) zahráli pochod. Po zápase se šlo opět s hudbou do hospody nebo do zahrady podle toho co se pořádalo.

Vstupné na zápas bylo 2 Kč, ale to nestačilo na režie spojené s existencí klubu. Do obecní kasy musel klub platit dávku ze zápasů 300Kčs ročně a 400 Kč ročně za nájem hřiště. U obecní rady nebylo tenkrát odvolání.

Na jaře 1932 jsme se tedy poprvé zúčastnili organizované soutěže a dalších oddílů začalo pomalu přibývat. Byli jsme zařazeni do nově utvořené III. třídy  spolu s Nedakonicemi, Mařaticemi, Huštěnovicemi, Kunovicemi a Tupesy. Obě soutěžní kola se hrála na jaře a v prvním  roce jsme skončili v polovině tabulky. První dva týmy, Nedakonice a Mařatice postoupily do vyšší soutěže a k nám přibyla další nově se tvořící mužstva. Již příští rok jsme soutěž vyhráli a postoupili také do vyšší soutěže. To už začal být v naší obci o fotbal velký zájem nejen u hráčů, ale také u diváků. Okolní vesnice dále vzdálené od Uherského Hradiště se chodily teprve k nám dívat co to vlastně ten fotbal je a jak se to hraje, aby pak až za několik let se dostávaly do počátků, které jsme již my měly za sebou.

Po třech letech byl zakládající výbor vystřídán a předsedou byl zvolen p. Karták, ředitel školy, sekretářem Ferdinand Typeček a členy výboru Bohumil Lapčík čp.32 a další. V těchto letech měl klub své zastoupení v Hanácké fotbalové župě v osobě Ferdinanda Typečka, který vedl střídavě několik župních resortů.

V župní soutěži si klub vedl v prvních letech velmi úspěšně. Důkazem toho byl postup z nejnižší třídy do I. B třídy. Klub disponoval velmi dobrými a obětavými členy a v té době také posílený Rudolfem Janků z Topolné. Tento rok patřil k době s velkým rozmachem a slávou. Kněžpolští fotbalisté poráželi kluby, které se řadily mezi fotbalovou elitu: SK Baťov, SK Malenovice, SK Bystřice p/Host. a další.

Asi jedno z nejslavnějších období kněžpolského fotbalu je spojeno s érou začínající druhou polovinou šedesátých let. Velkou zásluhu na tehdejším vzestupu kněžpolského fotbalu měl trenér a hráč Zdeněk Maňásek, vracející se tehdy z druholigového Uherského Hradiště. Podařilo se mu dát dohromady partu domácích kluků, jejichž spanilá postupová jízda ze III.třídy skončila až v I.A třídě tehdejšího Jihomoravského kraje. Ani v této soutěži nebyli pouze do počtu, neboť se pravidelně pohybovali na čelních místech tabulky v konečném účtování a několikrát dokonce atakovali postupovou pozici. Začátkem osmdesátých let se také vinou dvou reorganizací ocitl fotbalový tým v okresních soutěžích, ve kterých působil pravidelně až do roku 2006, kdy se konečně usmálo štěstí i na náš oddíl. Po dlouhých letech jsme se mohli radovat z postupu do I.B třídy, i když jenom ze čtvrtého místa tabulky okresního přeboru.

Několik místních odchovanců se prosadilo také ve vrcholovém fotbale. K nejznámějším patřili určitě obránce Miroslav Pauřík (1950) a brankář Zdeněk Jánoš (1967). Ten první hájil barvy prvoligových TŽ Třinec a slavné Slavie Praha. Svými výkony upozornil natolik, že v roce 1977 odehrál čtyři zápasy v dresu národního týmu tehdejšího Československa. Pod vedením trenéra Vengloše tehdy nastupovali v týmu mimo jiné hráči takových kvalit jako Čapkovič, Dobiáš, Pollák, Masný, Nehoda, Kozák aj. Určitě nejvýznamnějším reprezentačním startem byl kvalifikační duel o postup na Mistrovství světa 1978 do Argentiny ve skotském Glasgow, ve kterém náš tým podlehl na stadiónu Hampden Park před návštěvou 85 000 diváků domácím 3:1.
Naopak jen o pověstný vlásek unikl před EURO 96 reprezentační dres Zdenkovi Jánošovi. Ten byl oporou několika ligových týmů, jejichž dresy postupně oblékal : Dukla Praha, Slavie Praha, FC Jablonec a Dukla Příbram. Dalšími kněžpolskými fotbalisty, kteří se svými výkony dostali na prvoligové soupisky byli Zdeněk Hubáček (1946) v tehdejším TJ Gottwaldov (Zlín), Josef Zajíček (1966) v Baníku Ostrava a Vít Valenta (1983) v 1. FC SYNOT.