Ligoví odchovanci

                                                 Miroslav Pauřík     *8.8.1950  + 11.2.2024

V nejvyšší soutěži odehrál v letech 1974 – 1982 232 mistrovských zápasů a vstřelil  v nich 3 góly.TŽ Třinec (53 zápasů) a SK Slavia Praha (179 zápasů) 

Československo reprezentoval čtyřikrát.Tři zápasy byly přátelské (Turecko, Švýcarsko, Maďarsko). Zápas ve Skotsku byl v rámci kvalifikace na MS 1978.

Byl červenec 1976 a tribuny v Edenu jásaly. Slavia zahajovala novou sezonu přátelským zápasem s druholigovým Bohumínem. Klub odměňoval a oslavoval čerstvé mistry Evropy z Bělehradu Františka Veselého, Dušana Herdu a Pavla Biroše, potlesk slyšela i nová posila Rudolf Svoboda, zářivá hvězda z Jablonce.Zápas Slavia vyhrála jasně 6:1, ale komentáře z něj měly překvapivé motto: mužem zápasu byl pravý obránce Miroslav Pauřík získaný z Třince. Pauřík byl opravdovou kometou a hned v prvním ligovém ročníku zaujal i trenéry reprezentace, což bylo v porovnání s dosavadními mistry Evropy Pivarníkem a Dobiášem vskutku nečekané. A hodnotné.Od dob Jany Lály na tomto kraji obrany neměla Slavia takovou jistotu. Tento muž odehrál 4 oficiální zápasy za ČSSR, stejně tolik startů má ve slávistickém dresu v Poháru UEFA a může jen litovat, že převážnou část jeho kariéry nehrály červenobílé barvy na domácím výsluní. Končil, spolu s nerozlučným „parťákem“ z obrany Karlem Nachtmanem, na konci ročníku 1982/1983. Miroslav Pauřík, jak v klidu přišel, tak i odešel. Do divizních Uhelných skladů.Tam ještě řadu let poskytoval své spolehlivé služby. Jako hráč, hrající trenér a nakonec trenér. Když hrával v Edenu, měl pověst „spolehlivého rychlíku“. Stovku zaběhl za rovných jedenáct.

                                           Zdeněk Jánoš    * 11.5.1967   + 15.9.1999

V nejvyšší soutěži odehrál v letech 1988 – 1999 284 zápasů a vstřelil v nich 3 góly z pokutových kopů. Ve 105 utkáních udržel čisté konto a stal se tak členem Klubu ligových brankářů.(SK Slavia Praha 138 zápasů, FK Jablonec 140 zápasů, Dukla Příbram 6 zápasů)

Málokdy se najde brankář, který by v sobě měl tolik talentu. Mrštný gólman s bleskovou reakcí Zdeněk Jánoš takovým byl. "Kdyby neměl neustálé problémy s váhou, stoprocentně by chytal za nároďák. Jen kdyby k sobě byl trochu přísnější," vzpomíná na Jánoše trenér Jiří Kotrba, který podsaditého brankáře vedl v Jablonci a v Příbrami.Na prvoligovou scénu Jánoš vstoupil na podzim 1988 v dresu Slavie, do níž ho přivedl Vlastimil Petržela, tehdejší manažer a později trenér týmu."Sháněl jsem tenkrát pro Slavii hráče a Zdeněk mě obrovsky zaujal v táborské Dukle. Jezdil jsem se na něj dívat, a když se v létě 1988 z vojny vracel, vypravil jsem se za ním do Uherského Hradiště dojednat přestup," vzpomíná Petržela.A Slavia měla na dalších šest let o výborného gólmana postaráno."Na svou postavu, na které bylo skoro vždycky pár kil navíc, byl nevídaně pružný, já dokonce říkal, že je jak gumovej. Fantastický na lajně, výborná reakce, díky níž chytil spoustu penalt. Zkrátka vynikající čárovej gólman. Ven z malýho vápna se kvůli nevysoké postavě trošku bál, ale když už na centr vyrazil, všechny kolem zboural. Kvůli věčné nadváze jsem mu dal spoustu pokut, ale jinak to byl strašně fajn kluk, typický dobrosrdečný Moravák. Jo a abych nezapomněl, bytostně nesnášel své náhradníky. Vždycky musel být jasnou jedničkou," říká Petržela.Jánoš byl nesmírně impulzivní. Dokázal seřvat spoluhráče, protihráče i sudího, ale za chvíli byl zase v klidu. Fotbal miloval a do svého řemesla byl obrovsky zapálený. Leckdy zahrával i penalty, proto má na kontě tři vstřelené ligové góly.Snil o Spartě a o národním mužstvu, ale po Slavii byl další Jánošovou štací Jablonec. A svérázný gólman se v tomto klubu zasloužil o jedno z jeho nejúspěšnějších období. V letech 1996 a 1997 byl Jablonec v lize třetí a v roce 1998 vyhrál Český pohár.V létě 1999 přestoupil Jánoš ve dvaatřiceti do Příbrami. Tam si ho vzal kouč Kotrba, který se na příbramskou lavičku přesunul z Jablonce o necelý rok dřív. Jánoš je členem Klubu ligových brankářů, kteří odchytali sto a více ligových utkání s nulou. Jánoš neinkasoval ve 105 zápasech."Byl od přírody silnou osobností, měl autoritu nejen kvůli tomu, že byl vynikající brankář. Byl to takový všeuměl, když šlo o míčový sport, neměl konkurenci. A ve fotbalové brance byl opravdu famózní. A musel být vždycky jedničkou, své konkurenty nepokrytě nesnášel. Měl k nim docela tvrdé připomínky a vtípky a leckoho to dokázalo pořádně znechutit. Jestli si dobře vzpomínám, tak v Jablonci ty jeho řeči ustál jedině Petr Drobisz, pro kterého byl Zdeněk vzduch a hleděl si tréninku," vybavuje si Kotrba.

                                                              Josef Zajíček    *5.10.1966                                                                     

V nejvyšší soutěži odehrál    letech 1986 – 1989 dresu FC Baník Ostrava 13 zápasů a dal 1 gól.

Do Baníku přestoupil již v mládežnickém věku z TJ Sokol Kněžpole, kde vyrůstal pod vedením tehdejšího ternéra, otce Josefa spolu s dalšími několika šikovnými kluky, kteří se později prosadili ve vyšších soutěžích včetně druhé nejvyšší.

                                                                   Vít Valenta     * 4.1.1983

V nejvyšších soutěžích v Česku, Belgii a Holandsku  v letech 2002-2012 odehrál 123 zápasů, ve kterých dal 8 gólů. (Lommel 27 zápasů, 6 branek, Cercle Brugge 17 zápasů, 1 branka, FC Volendam 33 zápasů, 1 branka, 1. FC Slovácko 46 zápasů).

Zlomovým se pro Valentu stal už samotný přechod z žákovských let do dorostu. Fotbalový osud mu v 90. letech minulého století přihrál do cesty parádní generaci hráčů v tehdejší Slovácké Slavii, se kterou vybojoval postup do nejvyšší dorostenecké soutěže. Definitivní zlom přišel v šestnácti letech, kdy si talentovaného mladíka všiml trenér František Komňacký a vytáhl ho rovnou do dospělého áčka Slovácka.Události pak nabraly až neuvěřitelný spád. Klíčovou roli sehrál nizozemský manažer, jehož maminka pocházela z regionu. Začal objíždět místní zápasy, všiml si Valentova potenciálu a oslovil ho. Mladý záložník navíc stihl zapsat v roce 2001, kdy mu bylo 18 let, první minuty za áčko v Intertoto Cupu proti rumunské Craiově a Slovácko před něj položilo profesionální smlouvu. Na stole ale ležela ještě jedna varianta: čtrnáctidenní zkouška ve slavné akademii PSV Eindhoven.

Skok do velkého evropského fotbalu ale nebyl zadarmo a obnášel drsnou srážku s realitou. Byla to doba před vstupem České republiky do Evropské unie, což pro kluby znamenalo nutnost platit za zahraniční hráče velké sumy. Valenta tak mohl v Eindhovenu působit pouze se statutem amatéra. K byrokratickým překážkám se navíc přidala tvrdá daň za brzké osamostatnění v době, kdy dnešní moderní technologie neexistovaly.

Jeho talent se ale ukázal. V Eindhoven sice působil v týmu do 19 let, ale za rok se přesunul jen kousek za hranice do belgického Lommelu. První sezona mu vyšla natolik fantasticky, že kolem něj začaly kroužit velké fotbalové značky. A aby toho nebylo málo, v Lommelu musel balit za pár týdnů i tak. Klub totiž zkrachoval. Musel tak řešit, co dál, a volba padla na amatérský klub v Nizozemsku jménem HSC '21. Musel se znovu prokousat nahoru, což se mu povedlo, a nakonec se v roce 2005 dostal až do první belgické ligy do dresu Cercle Bruggy. Vrchol jeho putování Beneluxem ale přišel ve Volendamu, kam šel z Cercle. Tady prožil úžasné dva roky, během kterých poznal Nizozemsko z té nejlepší stránky. 

V roce 2009 se vrátil domů do mateřského Slovácka. Angažmá nevyšlo podle představ a jeho profesionální kariéra nabrala předčasný a trpký konec. Už v 28 letech se rozhodl skončit, a to zejména po konfliktu s trenérem Miroslavem Soukupem.