FC Babice : TJ Sokol Kněžpole

MUŽI | Pro nás je to ztráta dvou bodů, protože v posledních dvaceti minutách jsme soupeře zavřeli na jeho polovině, ale nebyli schopní vstřelit branku. Nicméně i tak musíme vzít výsledek s pokorou a velkým respektem. Do utkání jsme vstoupili aktivně. Do vedení jsme šli hned v první minutě, kdy střelu Maršálka zpoza vápna vyrazil brankář a Večeřa nás krásnou ranou z voleje poslal do vedení. Poté se ale hra lehce vyrovnala a my jsme kupili nepřesnosti. Byli jsme roztahaní, nebyli kompaktní a soupeř využíval k rychlému přechodu volný střed hřiště. Babice toho využily a po našem nedůrazu jeden z jejich osamocených hráčů prostřelil gólmana. Pak přišel dlouhý nákop za naši obranu. Gólman míč lehce podcenil, když špatně vyběhl a útočník ho přehodil. Babice tak do přestávky výsledek otočily. Dál se hra přelévala z jedné strany na druhou. Hrálo se spíše mezi šestnáctkami. My jsme hrozili akcemi a centry ze stran, ale nenacházeli jsme adresáty. Nejen kvůli tomu jsme byli rozladění až naštvaní. I do druhé půle jsme chtěli vstoupit aktivně. Byli jsme v plné síle a věřili, že jsme schopní se zápasem něco udělat. Hned v úvodu druhé půle jsme zahrávali pět nebo šest rohů za sebou, ale domácí obrana všechno odvrátila. Od šedesáté minuty jsme převzali otěže a začali se dostávat do šestnáctky. Hodně jsme využívali křídelních prostorů. Byly tam centry, průniky. Byli jsme nebezpeční a po jedné akci skóre srovnali. Hančík v samostatném úniku prostřelil gólmana a dal na 2:2. Pak měl na hlavě další branku Večeřa. Jelikož gólem neskončily ani další šance Hančíka či Valenty, brali jsme pouze bod. Kluky musíme strašně moc pochválit, že to nevzdali a makali až do konce. V prvním poločase se nám nedařilo kombinovat. V naší hře bylo hodně nepřesností a ztrát. Dokázali jsme se ale zvednout a po změně stran šli odhodlaně za body. Jsme moc rádi, že jsme konečně prolomili prokletí z FC Babice, kde jsme jednou dostali devítku, pak zase osmičku a naposledy čtverku. Po čtyřech letech si odtud vezeme alespoň bod. Chyběli nám Šopík s Belákem a taky Soviš, vrátil se ale Valenta.